Dříve jsem si myslel, že velký přísun kalorií do těla a jejich slabé spalování například z nedostatku pohybu nutně znamená zvýšení hmotnosti a zakulacení těla. Velká část společnosti tomu věří. Spousta zdrojů uvádí schéma typu: Spočítejte si denní přísun kalorií a jejich výdej. Pokud vám nějaké zbudou, uloží se v tuk. Skutečně? Anebo je to jinak?
Pár škopků po sportu
Už přes dva týdny frčím na NSD (více v dalších článcích). Omezuji přísun nezdravých sacharidů. Občas však poruším. Ne že bych se naládoval zmrzlinovým pohárem nebo svíčkovou s osmi knedly, ale po sportu si občas dám pivo. A občas více piv, třeba 2, 3, 4. Zvlášť v milé společnosti je ani nepočítáte.
Pro vaši představu – půllitr jedenáctky obsahuje okolo 14 gramů sacharidů a tělu by měl dodat zhruba 200 kcal. Včera jsem si šoupnul 3 kousky = 42 g sacharidů + 600 kcal víc, než bych si přál tělu natankovat. Můj denní přísun se během NSD snažím udržet okolo 70 g sacharidů, prostě ideálně do stovky.
Rozhýbejte GLUT-4
Pídil jsem se, jak to? A dopídil. Co se tedy stalo, jakto, že můj dietní režim takovou náloží kalorií nezkolaboval? Pohyb za to může. Zjistil jsem, že pohybem nedlouho po konzumaci kalorického a sladkého jídla či nápoje vynáším na povrch svalových buněk transportér glukózy typ 4 (GLUT-4).
Tělo: chci proteiny!
Ranní měření bioelektrickou impedancí mě však nejen potěšilo. Podcenil jsem totiž včera večeři. Co to znamená? Tělu chyběly proteiny, a aby se "najedlo", vzalo si kousek ze svalů. Velká chyba! Tělo křičí: „Chci stavební kameny – bílkoviny, proteiny!“ Musím ho příště poslouchat.