Koncem roku 2013 jsem si našel nové krédo, podle něhož se nyní řídím. Co mě k tomu přimělo? Moje nové pracovně-životní heslo zní jednoduše, a myslím, že i logicky. Pomáhá mi k tomu, abych uměl dobře rozlišit, zda řídím nebo jsem řízen. Respektive, zda řídím svůj život, anebo mi život řídí někdo jiný. Možná je to těžší k pochopení. Uvedu dále na příkladu. Přečtěte si článek.
Udělej pro mě to a to
V minulosti, když mě kdokoliv ze známých požádal, abych mu pomohl s něčím, čemu rozumím, zpravidla jsem neodmítl. Často se jednalo o činnost, kterou se zabývám profesně – tedy například psaním prodejních textů, tvorbou obsahových a marketingových strategií, občas úpravou nějaké fotky, pomoc s koncepcí webových stran, e-mailingem, fotografováním či úpravou fotografií, zajištěním něčeho někde.
To všechno mě stálo čas. Hodně času. Místo toho, abych se věnoval věcem, které mě někam posunou, utrácel jsem čas pro své známé. Zní to drsně, že? Dobře, přesněji tedy: utrácel jsem svůj čas pro potřeby známých. Říkal jsem si, když chce pomoci známý, tak to přece udělám!
Jednostranně výhodný obchod
Smutné na tom však je, že oni si toho nevážili a moji aktivitu nijak neopětovali. „Díky“ je sice fajn a díky za něj, ale „díky“ bohužel nestačí na nákup v obchodě. Ani hypoteční bance „díky“ nestačí. A co více? Činnost, kterou jsem pro známé vykonal, mnohdy skončila v koši s celým jejich projektem. Zapomenuta, nevyužita.
Přece je neodmítnu!
A já? Nestíhal jsem, co bych chtěl a měl. Utrácel jsem svůj čas na věci jiných. Na jejich, z drtivé většiny nepodstatné, záležitosti. A když mělo dojít na platbu hypotéky, najednou nebylo z čeho. Mojí hypotéky, samozřejmě.
Dost, konečná
Tak jsem si jednou řekl dost. Přehodnotil situaci, svůj život. Mnoho projektů letělo ze stolu, další to potká brzy.
Zjistil jsem však, že to chce ještě něco silnějšího. Něco, co mě udrží v nových kolejích. A tak jsem si našel ono nové krédo, jímž se nyní řídím. Co tedy dnes říkám známým, když ode mě „nutně potřebují“ zadarmo a nejlépe hned něco zrealizovat?
Když pracuju, vydělávám. Pokud nepracuju, relaxuju nebo se věnuju blízkým
V překladu to znamená, že si mé služby mohou kdykoliv najmout. Ne třeba hned za peníze, ale za nějakou protihodnotu. Pokud by někde hořelo a někdo byl skutečně v nebezpečí, samozřejmě pomohu. Jinak pardon, nemohu sloužit.
Odmítl jsem takto už několik žádostí svých známých. Chci si totiž nakládat se svým časem podle sebe. Ze začátku to bylo těžké a každé odmítnutí mě mrzelo.
Co si asi tak o mě řeknou?
Ale teď už mi jde říkat "NE" docela dobře. S radostí ruším nepřínosné aktivity. A můj denní rozpočet volného času? Parádně se nafukuje. Pro mé blízké a činnosti, které jsou pro mě důležité.
Jak jste na tom vy? Řídíte si čas sami nebo vám jej řídí někdo jiný? Umíte říkat "Ne"?
