Užíváte si barevného podzimu a sychravého počasí? Ulice jsou jak vymetené, za okny září metrové televize, které lidem do hlav pumpují koktejl reklamy a často i negativně laděných zpráv. Komíny, spolu s jemným mrholením, halí krajinu do melancholična. Ale jen naoko. Je to skvělý čas na procházku! Podzim je také obdobím, kdy máte jedinečnou šanci získat 1 hodinu denně navíc, aniž cokoliv změníte. Jak? Zjistěte super trik, čtěte návod.

Svět je plný inspirace. Denně nějakou objevuji, bádám, zkouším, ladím. Využijte tipy pro svoji tvorbu.

Být v životě šťastný nebo šťastná. To si snad přeje každý, zřejmě i vy. Máte-li v životě štěstí méně než si přejete, co je třeba vylepšit, do čeho se pustit? Je lepší nejprve navazovat vztahy s lidmi, posilovat zdraví, budovat kariéru, snažit se vydělat více peněz? Ze své zkušenosti vím, že nejlepší je začít u sebe. U svého těla. Zjistěte, jak a proč.

V říjnu jsem uběhl 150 kilometrů. Přijal jsem výzvu ke vstupu do challenge “Dva roky v běhu”, tedy kdo za 2 roky uběhne nejvíc km. Soutěž začala 1. října. Zatím je nás osm běžců, včetně borců, kteří během odpolední vyvětrávačky uběhnou i 20 km. Já jím nejsem ani na to nemám čas. Přesto jsem první měsíc ze všech naběhal nejvíc, celých 150 kilometrů. Jak jsem to udělal a jak můžete i vy?

Dříve jsem si myslel, že velký přísun kalorií do těla a jejich slabé spalování například z nedostatku pohybu nutně znamená zvýšení hmotnosti a zakulacení těla. Velká část společnosti tomu věří. Spousta zdrojů uvádí schéma typu: Spočítejte si denní přísun kalorií a jejich výdej. Pokud vám nějaké zbudou, uloží se v tuk. Skutečně? Anebo je to jinak?

Komfortní zóna, zóna komfortu, zóna pohodlí - buzzword, čili slovní spojení, které koučové a poradci osobního rozvoje dnes hojně vypouští z úst a psacích pomůcek. “Vystupte z komfortní zóny, překročte své hranice, posune vás to dál, zažijete nové věci,” zní často rady odborníků na lidské žití. I když se všude možně dočtete, že vystupování z komfortní zóny je fajn, po svých letitých zkušenostech doporučuji něco jiného. Přečtěte si, co.

Ze sovy skřivanem - jak jsem začal vstávat v 5

Je 5:22. Vylézám z postele, už ani nepotřebuju budík. Pomalu do sebe klopím čtyřku vody, mířím do sprchy.Brrr! Ledová voda mě pořádně probouzí. Ale pár následných dřepů pěkně zahřívá. Oblékám se do běžeckého, vyrážím ven. Užívám si východ zlatavého slunečního kotouče, svěžest probouzející se přírody. Po návratu snídani, dodávám tělu energii. Okolí ještě spí, já už tvořím. Takto nějak začíná můj den, i o víkendu. Brzké vstávání si užívám, a to jsem byl ještě před pár měsíci sova. Proč vstávám tak brzy, když nemusím? A jak se to naučíte i vy? Čtěte dál.