Byl tu a už tady není. Už není mezi živými. Jeden známý měl smrtelný pracovní úraz. Netřeba řešit, zda něco zanedbal či selhala technika. Už je to jedno. Život mu nic nevrátí. Odešel bez rozloučení, z čista jasna. Zanechal po sobě rodinu, která si v sobě nešťastnou událost zřejmě ponese navždy. Budiž mu země lehká.
Nikdy nevíte, kdy a kde vás sebere zubatá. Může se to stát kdekoliv, kdekoliv, komukoliv. Ve dne, v noci. Na ulici i doma v posteli. Může se třeba zřítit strop špatně navržené budovy. Může se stát cokoliv.
Proč lidé plýtvají časem?
Vždy, když se něco podobného přihodí v mém okolí, přemýšlím, proč lidé tolik plýtvají časem. Svým životem. Důležité oddalují, řeší zbytečnosti. Vidím to kolem sebe denně. Slýchávám například: „Začnu něco dělat pro zdraví, ale až na jaře. Začnu se učit anglicky během léta na dovolené. Tenhle měsíc to nestihnu, musím návštěvu babičky odložit na pak.“
Až pak
Co znamená „pak“? Kdo ví, co bude zítra. Jestli vůbec nějaké zítra bude.
A proto je lepší užívat života už dnes. Hned teď. Žít přítomností. Ať si budoucnost naplánujete jakkoliv a připravíte pěkný scénář, vše může být jinak. Anebo nemusí být vůbec nijak. Zítra už nemusí být nic.
Minulost už byla
Stejně tak je zbytečné zabývat se minulostí. Ta už byla. Nezměníte ji a netřeba uplynulých událostí litovat. Je to pryč.
Budete-li se zabývat více přítomností a užívat každého okamžiku života, ušetříte mnoho času stráveného přemýšlením, přemítáním nad tím, co bylo, nebo obavami z toho, co možná bude.
Minulost nezměníte, budoucnost je nejistá.
Žijte přítomností. Žijte teď. Nikdy nevíte, zda to není váš poslední den.
