Komfortní zóna, zóna komfortu, zóna pohodlí - buzzword, čili slovní spojení, které koučové a poradci osobního rozvoje dnes hojně vypouští z úst a psacích pomůcek. “Vystupte z komfortní zóny, překročte své hranice, posune vás to dál, zažijete nové věci,” zní často rady odborníků na lidské žití. I když se všude možně dočtete, že vystupování z komfortní zóny je fajn, po svých letitých zkušenostech doporučuji něco jiného. Přečtěte si, co.
Pro někoho, kdo skutečně doslova hnije v těžkém stereotypu, je výstup z komfortní zóny skvělým zpestřením. Zažije, co třeba ještě nezažil. Rozšíří si obzory. Zjistí, že “když se chce, všechno jde”.
Jak běžný výstup ze zóny pohodlí vypadá?
- 15 let jezdíte do práce autobusem - dnes poprvé jednou vystoupíte o zastávku dřív a zbytek dojdete - uvidíte cestu do práce z nové perspektivy. Ale zítra už zase dojedete autobusem až do cíle.
- 15 let sladíte kávu třemi kostkami cukru - dnes si ji osladíte jen dvěma - Hm, docela to jde, je víc cítit chuť kávy. Avšak zítra si zase dáte kostky tři, káva je pak sladší.
- 15 let se díváte večer v TV na zprávy - dnes necháte televizi vypnutou a půjdete se projít, omrknete místní vývěsky - Tyjo, v okolí je tolik novinek! No, ale zítra raději zase usednete ke zprávám v telce.
- 15 let se ráno sprchujete horkou vodou - dnes prvně vyzkoušíte studenou. Brrr, osvěžující! Ale zítra raději zase teplou.
Jde o to, že jednou vystoupíte ze své zóny pohodlí a poznáte nové věci, získáte nové zkušenosti. To by vás mohlo teoreticky posunout dál, rozvinout obzory. Možná, že jeden či dva výstupy ze zóny komfortu budou zároveň impulsem k výstupům častějším. Anebo taky ne.
Je pravděpodobné, že to spíš dopadne stylem “Jo, bylo to fajn, ale mám raději svoji pohodu, své bezpečí.” A zase do své zóny komfortu spadnete.
Kdysi jsem propagoval vystupování ze zóny pohodlí také
I já jsem byl dříve propagátorem vystupování ze zóny pohodlí. Dnes už ale ne. Proč? Protože jsem názoru, že to je málo. V současnosti zastávám názor, že mnohem lepší než jednorázový výstup z komfortní zóny je trvalé posouvání jejích hranic.
Výsledkem pak je, že to, co vám bylo kdysi nepříjemné, vám dnes nedělá žádný problém.
Jaké trvalé posouvání hranic komfortní zóny vypadá?
- 15 let jezdíte do práce autobusem - dnes poprvé vystoupíte o zastávku dřív a zbytek dojdete, ale zítra a pozítří taky, celý týden, po celý měsíc. Za měsíc vystoupíte z autobusu dříve o dvě zastávky, budete chodit celý druhý měsíc dvě zastávky pěšky. Třetí měsíc vystoupíte o tři zastávky dříve… Za nějaký čas budete chodit do práce pěšky, za půl roku i z práce.
- 15 let sladíte kávu třemi kostkami cukru - dnes si ji osladíte jen dvěma - Hm, docela to jde, je víc cítit chuť kávy. Budete v tom pokračovat celý týden, celý měsíc. Za měsíc uberete další kostku cukru. Za pár měsíců přestanete sladit kávu úplně, za půl roku dokonce i čaj.
- 15 let se díváte večer v TV na zprávy - dnes necháte televizi vypnutou a půjdete se projít, omrknete místní vývěsky - Tyjo, v okolí je tolik novinek! Zítra se na zprávy v televizi zase mrknete, pozítří taky. Ale popozítří se půjdete opět projít ven. Když vynecháte zprávy dvakrát týdně, o nic tak zásadního nepřijdete. Dvakrát týdně na procházku místo televizních zpráv - po celý měsíc. A za měsíc už třikrát týdně. Třetí měsíc čtyřikrát, a postupem času zjistíte, že v pohodě přežijete i bez zpráv.
- 15 let se ráno sprchujete horkou vodou - dnes prvně vyzkoušíte studenou. Brrr, osvěžující! Ale je to šok. Zítra zase teplou, pozítří zkusíte opět studenou. Když ne úplně ledovou, tak aspoň méně teplou, vlažnou. Alespoň 3× týdně. A další měsíc 4× týdně. Za pár měsíců se každé ráno budete sprchovat ledovou. Za půl roku i večer.
Myslím, že z uvedených příkladů je zřejmé, proč je podle mě hranice zóny komfortu lepší posouvat než je jen občas překračovat.
Důležité: nejprve si odpovězte na “Proč?”
Aby vám to fungovalo, za zásadní považuji mít předem zcela jasno ve své odpovědi na otázku “PROČ?” Proč je lepší zónu komfortu posouvat než ji jen občas překročit? Pokud vám odpověď na vaše “Proč?” chybí, za čas zase do komfortní zóny spadnete.
Čtyřikrát proč
- Proč chodit do práce pěšky? Prospěje to vašemu zdraví, posílíte kondičku. Ušetříte za autobus. Během cesty můžete poslouchat třeba audioknihy.
- Proč přestat sladit kávu, čaj i cokoliv jiného? Prospěje to vašemu zdraví, omezíte proměnu nadbytečných sacharidů v tělesný tuk. Ušetříte za cukr. Poznáte skutečné chutě nápojů.
- Proč už nesledovat TV zprávy? V 99 % jsou v nich jen informace, které se vás vůbec netýkají, nijak neovlivňují váš život, je zbytečné si jimi zahlcovat hlavu. Lepší je věnovat se informacím ve vašem okolí, poznávat věci, které přímo ovlivní a zkvalitní váš život.
- Proč se ráno místo teplou sprchovat studenou? Prokrvíte tělo, nastartuje vás to do nového dne. Budete se otužovat, váš organismus se stane odolnějším, prospějete tím svému zdraví. Ušetříte za ohřev vody. Když vylezete ze sprchy, bude vám větší teplo než po sprchování vodou teplou. Ledová sprcha vás zahřeje na těle i duši.
Jsou to pro vás dost silné odpovědi na “Proč?” Možná ano, možná ne. Bez silné odpovědi na vaše “Proč?” nemá smysl ze zóny komfortu vystupovat.
K čemu jíst polévku vidličkou, nosit hodinky na noze?
V návodech, jak svoji komfortní zónu překračovat, se například dočtete: pít pivo brčkem, sníst polévku vidličkou, dát si hodinky na nohu,..
Podobné návody jsou fajn pro trénink pružnosti mozku, pro radost, pro zpestření dní. Ale dlouhodobě vás to v ničem neposune, zdraví nezpevní, obzory nerozšíří. Zvlášť tehdy, když pak zase nastoupíte do autobusu do práce, do kafe opět hodíte své tři kostky cukru, večer se vykydnete na gauč k TV zprávám, a denně si budete libovat v ranní horké sprše. Stejně jako 15 let předtím.
Posouvejte ve skupině
Rada na závěr - vždy je lepší hranice komfortní zóny rozšiřovat ve více lidech, ve skupině. Můžete se pak vzájemně podpořit, podržet.
Co dál?
Začněte třeba tím, že pomalinku budete posouvat čas vstávání. Jak na to? Stáhněte si manuál a Vstávejte o 2,5 hodiny dřív už za 1 měsíc i když jste teď sova.
Máte zkušenosti s posouváním hranic zóny pohodlí? Napište mi.
