Užíváte si barevného podzimu a sychravého počasí? Ulice jsou jak vymetené, za okny září metrové televize, které lidem do hlav pumpují koktejl reklamy a často i negativně laděných zpráv. Komíny, spolu s jemným mrholením, halí krajinu do melancholična. Ale jen naoko. Je to skvělý čas na procházku! Podzim je také obdobím, kdy máte jedinečnou šanci získat 1 hodinu denně navíc, aniž cokoliv změníte. Jak? Zjistěte super trik, čtěte návod.

Diář nabušený programem, denně kalup od rána do večera. Mnohdy i o víkendu, kdy lidé dohánějí, co nestihli v týdnu. Máte to podobně, jste stále ve fofru? A ptáte se někdy “Proč já se tak honím, k čemu mi to bude?” Pokud neptáte, začněte. Je to pro život důležité. Jestliže se občas nezastavíte, nezamyslíte a budete se dál hnát jako štvaná zvěř, pravděpodobně za pár měsíců vyhoříte. Jenže, kde na tohle vzít čas? Naplánujte si schůzku. S kým? Zjistěte v článku.

Chytré telefony prosákly do života lidí. V dnešní době je těžké existovat bez mobilu. Jenže mobilní telefony pípají, tútají, blikají a strhávají lidskou pozornost stále častěji. Rozhlédněte se kolem sebe - na ulici, na zastávce, v autobuse, kavárně… Kolik lidí tam má v ruce mobil a kolik nemá?

Začínáte už mít také pocit, že se stává chytrý telefon vládcem vašeho času? Možná jste na tom podobně jako ostatní, jen se tak nevnímáte. Aplikujte 7 kroků, unikněte mobilnímu otroctví a ušetřete čas.

Být v životě šťastný nebo šťastná. To si snad přeje každý, zřejmě i vy. Máte-li v životě štěstí méně než si přejete, co je třeba vylepšit, do čeho se pustit? Je lepší nejprve navazovat vztahy s lidmi, posilovat zdraví, budovat kariéru, snažit se vydělat více peněz? Ze své zkušenosti vím, že nejlepší je začít u sebe. U svého těla. Zjistěte, jak a proč.

Komfortní zóna, zóna komfortu, zóna pohodlí - buzzword, čili slovní spojení, které koučové a poradci osobního rozvoje dnes hojně vypouští z úst a psacích pomůcek. “Vystupte z komfortní zóny, překročte své hranice, posune vás to dál, zažijete nové věci,” zní často rady odborníků na lidské žití. I když se všude možně dočtete, že vystupování z komfortní zóny je fajn, po svých letitých zkušenostech doporučuji něco jiného. Přečtěte si, co.

Asi každý má občas špatnou náladu. Občas také já a zřejmě i vy. Je to přirozené, lidské. Jenže když máte špatné nálady moc často, mohou se proměnit až v lehčí depresi, dlouhotrvající stav. A to nikdo nechce. Kuš, hššš, špatná nálado! Zbavte se jí co nejdříve. Během minutky. Jak? S únikovou mentální mapou, kterou si teď vytvoříte. Připravte se na své slabší chvilky předem. Čtěte návod.

Na něčem děláte, tvoříte či píšete na počítači nebo studujete materiály. Jenže moc vám to nejde. Cítíte, jak se vaše myšlení zpomaluje, víčka očí se pomalinku zavírají, tuhnete. Už ani káva nepomáhá. Nejraději byste si dal/a dvacet. ”Ty bláho, to nejde, jsem přece v práci a jsou teprve 2 odpoledne!” Co dělat, když se vám chce hodně spát, ale nehodí se to? Nalít do sebe další energiťák? Mega kafe? Mám lepší řešení: Dejte si minutového šlofíka. Čtěte recept.

Během pár let jsem vyzkoušel mnoho nástrojů a pomůcek na záznam nápadů a poznámek, takzvaných in-boxů. Dnes jich používám několik. Ale jen jeden z nástrojů je super rychlý, mohu jej použít dokonce i za běhu nebo při chůzi. Aktivace a zápis nápadu trvá jen pár vteřin. Tím nástrojem je mini digi diktafon. Zjistěte, jaké má výhody.

V říjnu jsem uběhl 150 kilometrů. Přijal jsem výzvu ke vstupu do challenge “Dva roky v běhu”, tedy kdo za 2 roky uběhne nejvíc km. Soutěž začala 1. října. Zatím je nás osm běžců, včetně borců, kteří během odpolední vyvětrávačky uběhnou i 20 km. Já jím nejsem ani na to nemám čas. Přesto jsem první měsíc ze všech naběhal nejvíc, celých 150 kilometrů. Jak jsem to udělal a jak můžete i vy?

Něco postnete na Facebook, Twitter či jinou sociální síť. Stačí, aby byl váš příspěvek trošku kontroverzní a už to jede. Odezva bývá rychlá. Horké hlavy startují, za pár chvil máte první komentář. Oponent! Vosa! V tu chvíli se právě na provozní teplotu zahřívá vaše hlava a prsty na klávesnici vrací protiúder. Prásk! Druhá strana dlouho nečeká, prásk, pích! Vyměňujete si své subjektivní názory, komentáře přibývají. Desítky minut fuč. Jak uspořit hodiny času týdně? Máte-li horkou hlavu, ochočte své emoce.

Od poslední série článků na webu Mám čas uplynul rok. Co jsem celou tu dobu dělal? Flákal se. Tvrdou prací na zakázkách klientů. Místo plnění si svého snu jsem pomáhal plnit sny jiným lidem. A ten svůj stále odsouval. Až doteď. Co se změnilo?

“Hele, já to nestihnu. Jedu na víkendový výlet.” anebo “Ozvali se kámoši, šli jsme na jedno a nějak se to protáhlo.” Klasika z úst lidí, kteří by rádi něco začali a zrealizovali. Napsali knihu, dokončili stavbu webu, domalovali obraz, založili si podnikání. Jenže problém je v tom, že mají pořád nějaké “ale”. Jelikož taková “ale” slýchávám ve svém okolí poměrně často, bádal jsem, proč tomu tak je. Čtěte v článku o prioritách.

Gonnnnnnng. Zvedám se od počítače a jdu na 5 minut pryč. Další půlhodinka zase fuč. Někdy si připadám jak posvátný mnich, který v předem daný čas všeho nechá a jde se pomodlit. Proč mám pravidelné pauzy a proč je máte dělat i vy? Čtěte dál.

Každý den jíte, pijete. Denně provádíte ranní hygienu. Zřejmě i každý den spíte, a možná i koukáte na televizi, čtete zprávy. Je pravděpodobné, že máte i nějaký osobní sen - něco, čeho byste chtěli dosáhnout, co se naučit, získat. Možná o svém snu každý den sníte. Jenže snít nestačí. Je potřeba konat. Stačí jen pár minut denně. Zjistěte v článku, co a jak.

Ze sovy skřivanem - jak jsem začal vstávat v 5

Je 5:22. Vylézám z postele, už ani nepotřebuju budík. Pomalu do sebe klopím čtyřku vody, mířím do sprchy. Brrr! Ledová voda mě pořádně probouzí. Ale pár následných dřepů pěkně zahřívá. Oblékám se do běžeckého, vyrážím ven. Užívám si východ zlatavého slunečního kotouče, svěžest probouzející se přírody. Po návratu snídani, dodávám tělu energii. Okolí ještě spí, já už tvořím. Takto nějak začíná můj den, i o víkendu. Brzké vstávání si užívám, a to jsem byl ještě před pár měsíci sova. Proč vstávám tak brzy, když nemusím? A jak se to naučíte i vy? Čtěte dál.

Při mé poslední zahraniční pracovní cestě jsem si zase více uvědomil, jak se lidé nechávají pohlcovat jiným světem. Digitálním. Jakoby pro ně ten skutečný přestal existovat. Dívají se na něj přes displeje svých elektronických zařízení, mobilů, tabletů. S přáteli jsou v kontaktu hlavně pomocí messengerů a chatovacích aplikací. Jak z toho ven? Čtěte dál.

Pouštíte se do nového projektu či přivýdělku, začínáte podnikat nebo připravujete zajímavou akci? Ať už rozjíždíte cokoliv, musíte o tom dát lidem – vašim budoucím zákazníkům – vědět, aby k vám přišli, objednali vaše služby nebo produkty, dorazili na vaši akci. Pokud to děláte prvně, pravděpodobně ještě nemáte dostatek potřebných zkušeností. A tak potřebujete radu či pomoc. Kde ji hledat a najít, jak ušetřit čas? Zaplatit si inzerci nebo najmout reklamního agenta? Čtěte dál.

Byl tu a už tady není. Už není mezi živými. Jeden známý měl smrtelný pracovní úraz. Netřeba řešit, zda něco zanedbal či selhala technika. Už je to jedno. Život mu nic nevrátí. Odešel bez rozloučení, z čista jasna. Zanechal po sobě rodinu, která si v sobě nešťastnou událost zřejmě ponese navždy. Budiž mu země lehká.